Kdejaká maličkost a drobnost. Ke každé bude obyvatele bytu vázat nějaká vzpomínka. Na něco, nebo možná i na někoho. Určitě jste si všimli u kohokoli na návštěvě, že má spoustu zbytečností, většinou za sklem, aby byly vidět. Neočekává, že se na ně někdo bude ptát, má je tam jen tak, pro sebe. Něco je na památku, něco se koupilo po cestách jako suvenýr, něco je jako dáreček od někoho blízkého, nebo člena rodiny.

Muži na to víceméně kašlou a jen nadávají, že se na to zbytečně práší. Nakonec, mají pravdu. Jenže vyhodit to, to by asi neudělali. Jejich tvrzení, že jsou to nepoužitelné zbytečnosti jsou sice prakticky pravdivé, ale zase na druhou stranu, „nic to nežere“ tak proč to nemít doma. Ostatně, nejen to dělá byt bytem a domov domovem. Je to především čistota a útulnost. Už při zařizování se dbá na to, aby měl člověk co nejvíce pohodlí. To v praxi znamená vše při ruce a nohy na stole. Ale fuj.

Ano, pohodlí znamená neodbíhat pro každou maličkost do špajzu či kuchyně, neprosit někoho, aby přepnul kanál v televizi a tak podobně. Toto štěstíčko pak platíme nadváhou a kornatěním tepen. Přesto by nikdo neměnil. Jistě jste se po návštěvě známých bavili o tom, jak to mají zařízeno, ale sami byste neměnili. Je to také o zvyku. Vy jste zvyklí to mít tak a oni zase jinak. Každý jsme jiný a každý má rád něco jiného. A to je moc dobře.

Proto do bytu každý přináší kus sebe, kus svého já. A kus toho, co má rád a co jej zajímá. Filmový fanda si dá do pokoje hrdiny z Hollywoodu, sportovní slavné fotbalisty, a kdo má rád přírodu, dá si do bytu kusy pařezů, například. Tím si výší komfort svého bydlení a podle něj tedy také kousek té útulnosti. Bez ní to sice jde, ale bylo by to drobátko smutné. Nosme si do bytu tyto drobnosti a dělejme si radost. Vždyť už ji na tomto světě zase tak moc nezbývá, viďte?