„Haló, je to linka 112?“ „ Ano, tady 112. Co potřebujete?“ „ A volám dobře, když se stane nějaký neštěstí?“ „ Ano, to jsme my, co potřebujete?“ „ Bóže, ježíšmarjá, mně praskla voda!“ „ Ale paní, klid, to není žádné neštěstí, uklidněte se, běžte se natáhnout.“ „ Ják natáhnout? Šla jsem se koupat, držím se tady tý tyče, jak lezu do tý vany a najednou se mi to tu nějak urvalo, nebo co? Já to tu musím držet, ta voda je už všude.“ „Ale to nebude tak hrozné, já vám tam někoho pošlu, dejte mi adresu.“ „Je to hrozný, je to příšerný, jó ta adresa Kolohnátky 150, a kdy přijedou?“ „ Nebojte, už spojuju ….Dobrý den, tady pohotovostní služba.

Prý vám praskla voda. Jakou má barvu? Není zelená? Nepáchne? Máte bolesti? Jak často?“ „Zelená? Vy jste se zbláznili, normální a smradlavá taky nejni.“ „Prosím, uklidněte se a běžte si zatím odpočinout. A bolesti jsou intenzivní?“ „Bolí mě ruka jako prase, jak držím tu vodu v trubce!“ „Ale paní, v jaké trubce? Plodová voda praskne před porodem běžně, jen klid, už vysíláme sanitku.“ „Já nechci proboha sanitku, já chci někoho, ať zastaví tu blbou vodu, co mi tady stříká v koupelně z tý modrý roury!“

Tak takhle tedy rozhodně ne. Kolikrát se může z vteřiny na vteřinu stát prakticky cokoliv. Často nám baterie kape, občas nám něco protéká, amatérsky tápeme, proč je ten koberec stále vlhký, kontrolujeme přívod pračky, pak odpad, nebo že by myčka? Koberec už začíná plesnivět a my stále pátráme. Nebo nám třeba nedej bože v bytě rovnou něco praskne a stříká v gejzíru pěkně pod tlakem. To už laxně nepátráme, to začneme splašeně běhat, hledat na internetu, pobíhat po chodbě činžáku a vzpomínat, kde visela ta nástěnka s čísly na hasiče a instalatéry, mezitím nám voda zaplavuje byt a nesmlouvavě prolíná do spodních pater. A přitom pro všechny tyto příležitosti jsou tu naši instalatéři, které si zavoláme hned v případě prvních problémů a jejich čísla máme vždy po ruce pro rychlé použití.